Když úřady vymyslí spaliny z elektrické pece a návrat nástěnek

PODNIKÁNÍ V ČESKU

Naposledy se pekař Jiří Kollert málem “rozplakal“, když mu úřednice v Pardubicích dala jedno z povolení nezbytných pro novou prodejnu do druhého dne. Tak ho to po obvyklých zkušenostech dojalo. Pekárna Sázava z Lanškrouna, jejímž je spolumajitelem, se vymyká tím, že se vyhýbá zahraničním řetězcům a svůj obrat přesahující dnes 300 milionů korun ročně tvoří převážně prodejem ve vlastních obchodech. Dnes jich má 30 a síť neustále rozšiřuje. Jenže zatímco dříve se podařilo novou prodejnu otevřít za tři měsíce, dnes považují v Sázavě za zázrak, když to zvládnou za tři čtvrtě roku.

„Tahle situace vymetá ze země malé a střední podnikání,“ soudí Kollert. Když si firma vyhlédne místo pro nový obchod, musí se pustit do shánění všech povolení pro přestavbu. „Ten proces se strašlivě táhne. Nám všichni tvrdí, že stavební zákon řízení zlehčil, ale vůbec to není pravda. Obvykle se změní jedna věc ku prospěchu a té jsou plné noviny, ale řady dalších změn okolo, které vše zase komplikují, už si nikdo nevšimne,“ říká Kollert.

Prostoje způsobené zdlouhavým povolováním stojí podle něj firmu 50 až 60 tisíc měsíčně na jednu prodejnu. Jde zejména o nájem, který se musí platit hned, ale i náklady na lidi, kteří vše vyřizují. Když se ovšem zahrnou i ušlé tržby, firma už přichází o 150 až 200 tisíc měsíčně. „My to vydržíme, ale vezměte si řezníka nebo pekaře, který má jednu prodejnu, a chce druhou, ten prostě nemá šanci,“ míní Kollert.

Česky nevěřili, německy ano

Vrásky na čele mu často hloubí památkáři. „Státní památkář má požadavky, městský památkář má požadavky a my mezi těmi kameny musíme proplout. Musíme to s nimi řešit a spojovat je, aby si to vyjasnili a nám dali vyjádření. Přitom první je druhému nadřízen,“ říká Kollert.

Často naráží také u hasičů, kteří mají 30 až 60 dní na vyjádření. Jenže když se objeví nějaký problém, naskakuje dalších 30 dní. „Já to prostě dělám tak, že jdu na úřad a žebrám a prosím o to, aby nám splnili termín a když nebude něco sedět, aby nám to dopředu řekli a my jsme to mohli co nejdříve řešit,“ vysvětluje. „Přitom často jsou to nesmysly. Bavíte se s hasiči, kteří jezdí na zásahy a ti si trhají vlasy hrůzou, že ty předpisy tvoří lidé, kteří nikdy na zásahu nebyli,“ dodává.

A přidává perlu, kdy si nájemníci v domě, kde prodejna zahájila zkušební provoz, stěžovali na zapáchající spaliny z pecí. Jenže ty jsou elektrické a žádné spaliny neprodukují. Přesto horlivý úřad trval na dodání údajů o spalinách. „Psal jsem do Německa výrobci pecí a ten mi odepsal, co to tady máme za blázny, že to ještě v životě neslyšel. Ale nakonec nám poslal německy větu, že ta pec žádné spaliny nemá, přidal razítko, smajlíka, a ten úřad to vzal. Takové absurdity my zažíváme,“ líčí Kollert.

A vzpomíná hned na další, kdy dorazila na kontrolu úřednice a dožadovala se nástěnky. „Prostě ji musíme mít, jinak nám hrozí postih. Takže nástěnky se vrátily a já jsem se jal shánět plakát Gagarinova bratra. Socialismus nabírá na síle,“ povzdechne si podnikatel.

Otázku na elektronizaci státní správy odbývá s tím, že pokud zřizuje prodejnu v Olomouci a musí jet z Lanškrouna 90 kilometrů, aby přenesl vyjádření od památkáře na stavební úřad, který je na stejné chodbě, nebo o patro níže, tak je něco špatně.

Nechci jen hanět

V Sázavě se podle něj věnují administrativě uložené státem v součtu dva až tři lidé z celkových zhruba 15 „bílých límečků“. Pro Kollerta je to na firmu jejich velikosti dost, nicméně třeba kontrolám z bezpečnosti práce, hygieny nebo ČOI se to zdá málo. „Za nás přijde pán, který nás zastupuje, a oni na něj hledí a říkají: ale my tady nechceme jednoho člověka, my tady chceme tým, lidí, který se nám bude věnovat,“ popisuje podnikatel.

A jak firma uhlídá všechny státem uložené povinnosti?  To podstatné sledují odpovědní lidé ve svých úsecích, ale zachytit vše do detailů by podle Kollerta znamenalo minimálně jednoho zaměstnance navíc a stejně by to bylo vzhledem k složitosti předpisů bez šance. Vsadit na elektronického pomocníka, jako je třeba Hospodářskou komorou nabízený PES, pekárna Sázava nezkusila. Takže občas se musí spolehnout na upozornění od kontrol, s nimž i dohodne termín, dokdy je třeba povinnost splnit. „Naštěstí nejsme problémová firma, takže úředníci vědí, že u nás je pořádek a vždy splníme, co máme.  Nemůžu říct, že by přes všechno řečené byli na nás zlí nebo agresivní,“ říká Jiří Kollert. „Někteří jsou dokonce skvělí,“ konstatuje, když vzpomíná na zmíněný zážitek, kdy úřednice vše ochotně předjednala s projektantem a vyjádření vydala do druhého dne.

(dm)